Masky minulosti ...

Vypadá to, že si někteří herci nasadili tak přesvědčivé masky,
že nikdo teď ani nedutá ....
A čekají, kdo z herců je nakonec zloduchem ..... :-)
Děkuji proto, že čekáte se mnou :-), protože pevně doufám, že to dáme až do konce :-)
A vrah bude zahradník

:-)

Je s podivem, kolik lidí se na veřejnosti vydává za úžasné, pomáhající a ochotné, ale do svého soukromí
si naložili tolik špíny, že teď musí tvrdit, že minulost se má zapomenout.

Proč je lepší na minulost zapomenout a pro koho je lepší zapomenout ???

Ale minulost nás přeci dostala tam, kde jsme teď ??? Jak chceš žít bez své minulosti ???
Minulost nás přeci formuje. A jen opravdu silní lidé se za svou minulost nemusí stydět.
Jen opravdu čestní lidé, žijí se svou minulostí zcela otevřeně a to i včetně svých chyb.
Protože jen opravdu silní a čestní lidé vědí, že se ze svých chyb, které spáchali ve své minulosti poučily a
už je neopakují. Jen ten, kdo stále jede ve stejném kolečku svých myšlenek, se nikdy ze svých chyb nepoučil.
Vypadá to, že na svou minulost chtějí zapomenout především ti, kteří chtějí opakovat svá špatná rozhodnutí,
kteří chtějí žít ve lžích, které vyslali, že chtějí udržovat své falešné postavení ti, kteří jej získali na základě klamu
a ten klam chtějí udržet na živu.
A ten většinou pak tvrdí, že minulost je podřadná a má se na ni zapomenout, .....

Protže se jim jejich minulost nehodí ......

Ale mi. Co umíme žít se svou zcela přijatou minulostí. Ti jenž vědí, uvažují, míní. Učí se .....

Nechci zapomenout, že jsem se ve své minulosti naučila číst a psát, nechci zapomenout, že jsem ve své minulosti se učila tancovat a básničky, nechci zapomenout, že než jsem na kytaře zahrála akord "G" a za ním "D", že jsem si u toho otlačila prsty a nasmála jsem se u toho, a taky, že to nebylo hned a že jsem překonala tu lenost a pocit, že to chci vzdát. Nechci zapomenout ani na jednu překážku, kterou jsem ve své minulosti zdolala.

Nechci zapomenout ani na jednu cuketu, kterou jsem vypěstovala. Ani na jednu fotku, kterou jsem vyfotila.
Ani na jeden výlet, který jsem se synem absolvovala.
Nechci zapomenout ani na jedno objetí, které mi s láskou věnoval můj syn.
Nechci zapomenout ani na jednu jedinou večerní pohádku, kterou jsme spolu četli. Nechci zapomenout ani na jeden jediný šplouchanec v bazénu, ani na jeden jediný kop na fotbale ve velkých kopačkách a ani na jeden jediný prohraných karetní večerní dýchánek u kterého se vždy tak nasmějem.
To všechno je v mé minulosti. Ta mně formovala. Ta mi dala možnost být takovou mámou, tetou a člověkem, jakým jsem dnes.

A překážky, které jsem v životě si sama nastolila a překážky, které mi dal i druhý - mně stále i dnes připomínají, že jsem celou tu dobu to byla já - kdo žil svůj život a neměnila bych ani jednu svou sekundu. To bych potom totiž nebyla já.
Já svou minulost znám. Zůstala jsem to stále já i když jiná.
A já svůj život klidně budu žít bez divadelní masky. Se svou minulostí tak jak byla. Ze svých chyb se totiž člověk s charakterem - učí.
A ty ostatní si skryjou profil, budou si dávat falešná jména a budou tvrdit, že minulost není důležitá, že důležitá je budoucnost a zapomenou na ten dětský smích, na ty objetí a na svoje dětství a budou předstírat dál ve svých maskách kdož jsou .........

A možná nevědí, že já už ty jejich masky nevidím ....
A možná ještě netuší, že ani Vy jim ty jejich masky už nevěříte